Pěstitelé a Pěstitelky
Letos na podzim to budou čtyři roky, co jsme se pustili do spolupráce se ZŠ Pražačka. V té době jsme ve škole začali realizovat předchůdce současného programu Rosteme na zahradě. Tehdejší participativní projekt nazvaný Biodpad není odpad řešil na pěti pražských základních a mateřských školách primárně zavádění třídění a kompostování bioodpadu. Už tehdy v něm ale byla zakomponovaná i volitelná možnost „využití kompostu pro pěstování a zpracování vypěstovaných rostlin“ a právě do ní se (kromě kompostování) na Pražačce pustili i přesto, že škola nemá zahradu v klasickém smyslu toho slova. Školu postavenou ve třicátých letech minulého století dnes obklopuje park se vzrostlými platany. Takže zahradu nemají, zato tu mají pana učitele Josefa Meszárose a Pracovní činnosti – pěstitelské práce,předmět přátelsky přezdívaný Pěstitelky, který se řadí mezi výchovy a ze kterého se tedy „nestřílí“. Přesto má svůj význam: „Seberealizují se při něm i děti, kterým se jinak ve škole moc nedaří. Uplatní se a slyší pochvalu, protože jsou šikovné. Mám tu třeba žáka, který úplně sám dokázal sestavit dvoukomorový kompostér JeRy, který jsme získali v rámci projektu,“ vysvětluje Meszáros. Nápad propojit projekt Bioodpad není odpad právě s Pěstitelkami a zařadit do studijního programu praktickou výuku kompostování, se tu přímo nabízel. Péče o kompost Od začátku školního roku se tak děti na celé škole učily třídit bioodpad do speciálních odvětrávaných košů, které zajišťují, aby se organický materiál začal rozkládat až tam, kde má, tedy v kompostu. Košíky byly k dispozici všem na chodbách školy. Během podzimu navíc přibyl na zahradě výše zmíněný dvoukomorový kompostér Jery Duo s pozorovacím okénkem, kam se naplněné koše vysypávaly. Mířil sem také veškerý bioodpad z parku – suché listí i posekaná tráva. O kompostér se během školního roku staraly hlavně čtyři třídy, které měly Pěstitelství na rozvrhu. V průběhu školního roku se děti dozvídaly o kompostu (a životě v něm) víc: Pozorovaly a učily se rozpoznat hlavní rozkladače (žížaly, hlístice, chvostoskoky), dělaly pokusy s půdou (např. zjišťování kyselosti, vzlínání a propustnost vody v různých druzích půd), poznávaly, co do kompostu patří (a co nikoli), jaká je správná skladba kompostovaného materiálu, jak zjistí, zda je v kompostu dost vody, kdy je potřeba ho zalít a kdy překopat. Po celou dobu se tak prakticky staraly o to, aby se kompostu dobře dařilo: Kontrolovaly, aby ho nikdo nekontaminoval vhazováním nevhodného materiálu, aby byl vždy dostatečně provzdušněný (aby se zabránilo anaerobním procesům) a vlhký (aby nezačal vysychat, čímž by se proces kompostování zpomaloval). Také hlídaly vyváženou skladbu jídelníčku. Součástí hodin Pěstitelství byly také aktivity, které s kompostováním souvisely nepřímo, a daly by se shrnout pod pojem příprava materiálu pro kompostování. Děti si vyzkoušely podzimní prořez keřů, hrabání listí i péči o pokojové rostliny. Nadějné vyhlídky Předposlední den školního roku 2018/19. Ráno, ale horko jako v peci. Pan učitel se slovy „takhle vypadá kantor na konci školního roku“ pózuje před čtverečkovou zahrádkou, která tu v rohu parku vznikla v rámci projektu. Ačkoli nejsou výsledky celé akce na rozlehlém pozemku školy na první pohled patrné, učitel i teď těsně před prázdninami srší energií a má velké plány do budoucna: „Mým záměrem je navrátit sem luční plevelnaté rostliny,“ vysvětluje a ukazuje směrem k trávníku, který byl původně spíš koncipovaný jako anglický než jako „rozkvetlá louka“. „Chci, aby děti ty rostliny viděly a naučily se je poznávat. A aby tady během celého roku vždycky něco kvetlo, abychom měli květiny do vázy. Nejhorší je tu ta půda! Nemám moc peněz na to, abych vylepšoval zeminu. Díky projektu Bioodpad není odpad jsme sice začali kompostovat, ale nejde to tak rychle, jak bych potřeboval. Vyprodukujeme tady spoustu hmoty, ale také zjišťujeme, že to samo o sobě nestačí. Samotné listí prostě nefunguje, musí se míchat. Nedávno jsem pro někoho objevil Ameriku. Začali jsme s dětmi dávat pod stromy a keře posekanou trávu. Nejdřív jsem se setkal s nepochopením, kvůli chvilkovému zápachu, než jsem nezúčastněným vysvětlil, že je nejrozumnější využít posekanou trávu jako mulč. Zpočátku pomáhá kolem stromů zadržovat vláhu, a pak, když je takhle „načatá“, ji shrabeme a naházíme do kompostu, který ji tak lépe stráví. Organický odpad ze svačinek, který děti sbírají do těch děravých košíků, má asi hlavně výchovný význam. Na celkové složení kompostu ale v tak malém množství nemá vliv. Je to vlastně takový doplněk. Skvělé ale je, že děti díky tomu vidí koloběh živin v přírodě.“ Kruh se uzavírá Pozitivní je, že na této škole zmizely z popelnic se směsným odpadem organické zbytky ze svačin. Místo toho se díky zavedení systému třídění teď už víceméně automaticky přesouvají do zahradního kompostéru, který – pomalu ale jistě – „vyrábí“ další hnojivo. Navíc existuje pravděpodobnost blížící se jistotě, že děti, které vidí, že třídění organického materiálu není zase tak složité a má smysl (produkce hnojiva pro pěstování), budou dále inspirovat své okolí. Ze školního zahradního kompostéru se tak může časem stát kompostér komunitní, který bude zpracovávat organické zbytky nejen ze svačin, ale také donesený kuchyňský odpad vyprodukovaný v domácnostech žáků a pedagogů. Učitel Josef Meszáros totiž svým přístupem dokáže nakazit nejen děti, ale také své kolegy: „Tady budeme mít hodně dýní,“ ukazuje na záhonek „semena jsme si schovali po oslavách Halloweenu a na jaře jsme s žáky dělali test klíčivosti. A povedlo se! Také jsme zkoušeli řízkovat kaktusy. To byste koukala! Ujalo se jich osmnáct z dvaceti!“ Rosteme na zahradě (i v parku) Po sérii lockdownů a karantén jsme se na konci školního roku 2020/21 vrátili „na místo činu“ s inovovaným projektem Rosteme na zahradě. Se ZŠ Pražačka jsme se dohodli, že za podpory městské části Prahy 3 vznikne návrh, díky němuž se do parkové úpravy okolí školy podaří organicky integrovat prvky přírodní zahrady. Tyto „ostrůvky“ budou sloužit hlavně k praktické výuce pěstitelských prací vedených panem učitelem Josefem Meszárosem, s nímž už jsme dříve spolupracovali na projektu Bioodpad není odpad. Aktivní hibernace I když by se zdálo, že zahrady (včetně těch školních) tvrdě spí, my máme k hibernaci daleko. Hlásíme, že jsme ještě před Vánocemi stihli v rámci projektového dne (dětem i učitelům) ze ZŠ Pražačka představit Návrh zahradních úprav pozemků ZŠ Pražačka pro potřeby výuky, jehož vytvoření spolufinancovala MČ Praha 3. Jeho autorem je náš spolupracovník zahradní architekt Matěj Polánek, který má v projektu Rosteme na zahradě na starosti „zahradně-architektonickou“ část. Cílem návrhu, který Matěj
