Jméno autora:Hana Doležalová

Rosteme na zahradě

Pěstitelé a Pěstitelky

Letos na podzim to budou čtyři roky, co jsme se pustili do spolupráce se ZŠ Pražačka. V té době jsme ve škole začali realizovat předchůdce současného programu Rosteme na zahradě. Tehdejší participativní projekt nazvaný Biodpad není odpad řešil na pěti pražských základních a mateřských školách primárně zavádění třídění a kompostování bioodpadu. Už tehdy v něm ale byla zakomponovaná i volitelná možnost „využití kompostu pro pěstování a zpracování vypěstovaných rostlin“ a právě do ní se (kromě kompostování) na Pražačce pustili i přesto, že škola nemá zahradu v klasickém smyslu toho slova. Školu postavenou ve třicátých letech minulého století dnes obklopuje park se vzrostlými platany. Takže zahradu nemají, zato tu mají pana učitele Josefa Meszárose a Pracovní činnosti – pěstitelské práce,předmět přátelsky přezdívaný Pěstitelky, který se řadí mezi výchovy a ze kterého se tedy „nestřílí“. Přesto má svůj význam: „Seberealizují se při něm i děti, kterým se jinak ve škole moc nedaří. Uplatní se a slyší pochvalu, protože jsou šikovné. Mám tu třeba žáka, který úplně sám dokázal sestavit dvoukomorový kompostér JeRy, který jsme získali v rámci projektu,“ vysvětluje Meszáros. Nápad propojit projekt Bioodpad není odpad právě s Pěstitelkami a zařadit do studijního programu praktickou výuku kompostování, se tu přímo nabízel. Péče o kompost Od začátku školního roku se tak děti na celé škole učily třídit bioodpad do speciálních odvětrávaných košů, které zajišťují, aby se organický materiál začal rozkládat až tam, kde má, tedy v kompostu. Košíky byly k dispozici všem na chodbách školy. Během podzimu navíc přibyl na zahradě výše zmíněný dvoukomorový kompostér Jery Duo s pozorovacím okénkem, kam se naplněné koše vysypávaly. Mířil sem také veškerý bioodpad z parku – suché listí i posekaná tráva. O kompostér se během školního roku staraly hlavně čtyři třídy, které měly Pěstitelství na rozvrhu. V průběhu školního roku se děti dozvídaly o kompostu (a životě v něm) víc: Pozorovaly a učily se rozpoznat hlavní rozkladače (žížaly, hlístice, chvostoskoky), dělaly pokusy s půdou (např. zjišťování kyselosti, vzlínání a propustnost vody v různých druzích půd), poznávaly, co do kompostu patří (a co nikoli), jaká je správná skladba kompostovaného materiálu, jak zjistí, zda je v kompostu dost vody, kdy je potřeba ho zalít a kdy překopat. Po celou dobu se tak prakticky staraly o to, aby se kompostu dobře dařilo: Kontrolovaly, aby ho nikdo nekontaminoval vhazováním nevhodného materiálu, aby byl vždy dostatečně provzdušněný (aby se zabránilo anaerobním procesům) a vlhký (aby nezačal vysychat, čímž by se proces kompostování zpomaloval). Také hlídaly vyváženou skladbu jídelníčku. Součástí hodin Pěstitelství byly také aktivity, které s kompostováním souvisely nepřímo, a daly by se shrnout pod pojem příprava materiálu pro kompostování. Děti si vyzkoušely podzimní prořez keřů, hrabání listí i péči o pokojové rostliny. Nadějné vyhlídky Předposlední den školního roku 2018/19. Ráno, ale horko jako v peci. Pan učitel se slovy „takhle vypadá kantor na konci školního roku“ pózuje před čtverečkovou zahrádkou, která tu v rohu parku vznikla v rámci projektu. Ačkoli nejsou výsledky celé akce na rozlehlém pozemku školy na první pohled patrné, učitel i teď těsně před prázdninami srší energií a má velké plány do budoucna: „Mým záměrem je navrátit sem luční plevelnaté rostliny,“ vysvětluje a ukazuje směrem k trávníku, který byl původně spíš koncipovaný jako anglický než jako „rozkvetlá louka“. „Chci, aby děti ty rostliny viděly a naučily se je poznávat. A aby tady během celého roku vždycky něco kvetlo, abychom měli květiny do vázy. Nejhorší je tu ta půda! Nemám moc peněz na to, abych vylepšoval zeminu. Díky projektu Bioodpad není odpad jsme sice začali kompostovat, ale nejde to tak rychle, jak bych potřeboval. Vyprodukujeme tady spoustu hmoty, ale také zjišťujeme, že to samo o sobě nestačí. Samotné listí prostě nefunguje, musí se míchat. Nedávno jsem pro někoho objevil Ameriku. Začali jsme s dětmi dávat pod stromy a keře posekanou trávu. Nejdřív jsem se setkal s nepochopením, kvůli chvilkovému zápachu, než jsem nezúčastněným vysvětlil, že je nejrozumnější využít posekanou trávu jako mulč. Zpočátku pomáhá kolem stromů zadržovat vláhu, a pak, když je takhle „načatá“, ji shrabeme a naházíme do kompostu, který ji tak lépe stráví. Organický odpad ze svačinek, který děti sbírají do těch děravých košíků, má asi hlavně výchovný význam. Na celkové složení kompostu ale v tak malém množství nemá vliv. Je to vlastně takový doplněk. Skvělé ale je, že děti díky tomu vidí koloběh živin v přírodě.“ Kruh se uzavírá Pozitivní je, že na této škole zmizely z popelnic se směsným odpadem organické zbytky ze svačin. Místo toho se díky zavedení systému třídění teď už víceméně automaticky přesouvají do zahradního kompostéru, který – pomalu ale jistě – „vyrábí“ další hnojivo. Navíc existuje pravděpodobnost blížící se jistotě, že děti, které vidí, že třídění organického materiálu není zase tak složité a má smysl (produkce hnojiva pro pěstování), budou dále inspirovat své okolí. Ze školního zahradního kompostéru se tak může časem stát kompostér komunitní, který bude zpracovávat organické zbytky nejen ze svačin, ale také donesený kuchyňský odpad vyprodukovaný v domácnostech žáků a pedagogů. Učitel Josef Meszáros totiž svým přístupem dokáže nakazit nejen děti, ale také své kolegy: „Tady budeme mít hodně dýní,“ ukazuje na záhonek „semena jsme si schovali po oslavách Halloweenu a na jaře jsme s žáky dělali test klíčivosti. A povedlo se! Také jsme zkoušeli řízkovat kaktusy. To byste koukala! Ujalo se jich osmnáct z dvaceti!“ Rosteme na zahradě (i v parku) Po sérii lockdownů a karantén jsme se na konci školního roku 2020/21 vrátili „na místo činu“ s inovovaným projektem Rosteme na zahradě. Se ZŠ Pražačka jsme se dohodli, že za podpory městské části Prahy 3 vznikne návrh, díky němuž se do parkové úpravy okolí školy podaří organicky integrovat prvky přírodní zahrady. Tyto „ostrůvky“ budou sloužit hlavně k praktické výuce pěstitelských prací vedených panem učitelem Josefem Meszárosem, s nímž už jsme dříve spolupracovali na projektu Bioodpad není odpad. Aktivní hibernace I když by se zdálo, že zahrady (včetně těch školních) tvrdě spí, my máme k hibernaci daleko. Hlásíme, že jsme ještě před Vánocemi stihli v rámci projektového dne (dětem i učitelům) ze ZŠ Pražačka představit Návrh zahradních úprav pozemků ZŠ Pražačka pro potřeby výuky, jehož vytvoření spolufinancovala MČ Praha 3. Jeho autorem je náš spolupracovník zahradní architekt Matěj Polánek, který má v projektu Rosteme na zahradě na starosti „zahradně-architektonickou“ část. Cílem návrhu, který Matěj

Rosteme na zahradě

Co dělá zahradní architektka?

Publikováno v NL 2021/11 Nové projekty, do nichž jsme se v poslední době v Ekodomově pustili, vyžadují čas od času zapojení dalších nadšenců a profesionálů, kteří je mohou svojí energií a invencí upgradovat. Dnes vám představujeme Janu Vařechovou Holoubkovou, která je podepsaná nejen pod výtvarnou podobou naší kliky v letošním Sametovém posvícení, ale i pod návrhem zahrady mateřské školky v Libčické, kde od září realizujeme projekt Rosteme na zahradě. Jak ses dostala k navrhování zahrad? Léta jsem pracovala jako designérka v časopisech o bydlení, a to mě přivedlo do domovů stovek klientů, kteří chtěli změnit svoje bydlení tak, aby se jim v něm lépe žilo. A protože se zajímám i o přírodě blízké zahradničení, přirozeně jsem osvědčené principy navrhování přenesla zevnitř i ven na zahradu. A jak je to se školními zahradami? Na projektu Rosteme na zahradě mě moc baví možnost předat dětem základní principy, podle nichž se dá vytvořit pestrá a zdravá zahrada, na které se jim bude líbit. A to i proto, že sem společně přilákáme více živočichů k pozorování, než je na současných školkových zahradách běžné. Zároveň tak chci dětem prakticky ukázat, jak je na sobě závislé prostředí, které vytváříme, a přítomnost (nebo absence) jednotlivých živočichů. Jak by se dala přesně popsat tvoje úloha v projektu? V programu, který každé škol(c)e šijeme na míru, mám roli zahradního architekta. Znamená to, že nejdřív dětem (a učitelům) dělám průvodce po jejich vlastní zahradě tak, abychom si společně uvědomili, jak se zahrada používá, jaké má funkce a zóny. Určujeme například světové strany, abychom věděli, kde které plodiny správně pěstovat. Nebo hledáme místa, na nichž by se nejlépe dařilo keřům s jedlými plody (pro děti i pro ptáčky). Jednotlivé prvky, kterými chceme zahradu v průběhu projektu obohatit, pak s dětmi během společné dílny vyrábíme. Vytváříme tak symbolický plán, mapu zahrady, která díky použití metody floorbook získá přehlednou a poutavou formu. Tato mapa se vystaví a bude sloužit jako podklad k debatám nad návrhem změn. Předpokládáme, že se do diskuzí zapojí hlavně pedagogové, ale i starší děti a jejich rodiče. Obyvatelé zahrady si tak k zahradě (o kterou se víc zajímají a starají) vytvoří úzké pouto a díky pozitivním zážitkům s přírodou se jim tyto „venkovní pokoje” otisknou do paměti. Ideálně napořád. Zdravá zahrada je nejen hezká, ale hlavně bující životem, bzučící, místy blátivá, místy voňavá…

Z našich výprav

Světový questing

V týdnu od 22.11. do 26.11. proběhlo v Praze  setkání evropského projektu PLANS Erasmus+. Naše kolegyně, které koordinují EVP a kroužek Malého průzkumníka přírody, se chopily úkolu připravit v rámci spolupráce se ZŠ Tyršova terénní program pro mezinárodní skupinu čítající 26 studentů a 10 pedagogů z Česka, Německa, Španělska, Portugalska a Rumunska. Jak se s touhle výzvou vyrovnaly, vysvětluje koordinátorka EVP Julie Včeláková: „Pro terénní program jsme zvolily formu questingu, tedy hledačky, při níž se účastník seznamuje s detaily dané lokality a hledá indicie pro závěrečnou tajenku. Pětikilometrová trasa začala přímo u ZŠ Tyršova a vedla evropsky významnou lokalitou Prokopského údolí. V průběhu výpravy bylo připraveno několik badatelsky orientovaných zastavení s různým zaměřením, například  na biodiverzitu nebo  funkci stromů a jejich důležitost v městské zástavbě. Ve starém ovocném sadu jsme zkoumali tzv. zoo stromy. Hledali jsme stopy živočichů, pro jejichž životní cyklus mají tyto stárnoucí skvosty důležitý význam. Pro poslední zastavení jsme  vybraly louku, kde se aplikuje metoda řízené seče. Ta je důležitá pro podporu hmyzích společenstev. Závěrečnou tajenku odhalili všichni a ačkoli se s nadějí upínali k vidině vyhřáté školní třídy, ze zpětné vazby bylo zřejmé, že pro ně byla společná výprava přínosem… “, shrnuje Julie.

Akce

Konference EVVO ze všech úhlů

Tradiční konference EVVO (v úterý 5/10 pro učitele mateřských a 6/10 pro učitele základních škol) v Toulcově dvoře jsme se letos zúčastnili jako aktéři i jako frekventanti. U stánku Ekodomova jsme nabízeli naše nové letáky (s novými programy) a také jsme tu předváděli funkční, zabydlený vermikompostér. Kromě toho jsme stihli absolvovat několik inspirativních přednášek a workshopů. Nejvíc nás zaujala přednáška ředitelky řestocké mateřské školy a certifikované poradkyně pro přírodní zahrady Dagmar Krčilové Jak vytvořit a využívat zahradu MŠ pro učení a hry dětí. Na příkladu své školky nám ukázala, jak lze komunitním způsobem vytvořit interaktivní přírodní zahradu, na níž se děti, učitelé ani rodiče nikdy nenudí. Stejně zajímavý byl i její odpolední workshop v terénu Jak tvořit přírodní zahradu aneb Staň se zahradním architektem založený na stejnojmenné společenské hře Přírodní zahrada aneb Staň se zahradním architektem.

Rosteme na zahradě, Rosteme venku

Tajemství zahrady v Libčické

Vyšlo v Pražské evvoluci 4/2021 Od začátku školního roku jsme se v Mateřské školce Libčická pustili do realizace projektu Rosteme na zahradě. A začali jsme tím, že jsme si zahráli na zahradníky a zahradní architekty a společně jsme se pokusili stávající zahradu prozkoumat. Spolu s dětmi jsme nahlédli do všech jejích koutů i tajných úkrytů, abychom pochopili, čím tahle zahrada vlastně žije. Děti ze šesti zapojených tříd nám postupně ukázaly, ve které části zahrady se nejčastěji pohybují, s čím (nebo na co) si tu nejraději hrají a co jim tu k úplné spokojenosti ještě chybí. Šance pro květiny A tak jsme zjistili, že je tu sice trávník, kde ještě teď na podzim kvetou stovky květin, ale: Při bližší inventuře vyšlo najevo, že je tu trochu problém s biodiverzitou: sedmikrásky, sedmikrásky, sedmikrásky… A tak jsme si povídali, co udělat, aby tady místo toho trávníku s krátkým sestřihem, který se vyrábí sekačkou, vyrostla bujná vegetace, voňavá louka se spoustou různorodých květin, na niž by se slétal hmyz ze široka daleka. Plánovali jsme, kdo a jak sem dopraví semena a jak se to tu bude kosit, aby „tráva byla po pás a rosa jako granáty…“. Příležitost pro zvířata Při procházce zahradou jsme na pár vteřin zahlédli oranžovou veverku. Prosvištěla kolem nás a ukryla se na vysokém javoru, kde jako ve velikém domě bydlí s ostatními zvířátky. Přemýšleli jsme, jak bychom sem zvířátek z blízkého lesa mohli nalákat víc, a shodli jsme se, že by stačilo, kdybychom jim tu vytvořili lepší podmínky k životu. Třeba kdybychom tu místo holých křovisek zasadili keře plné bobulí, na které by se hlavně v zimě mohli slétat ptáčci. Nebo bychom pro ně tady na zahradě mohli nainstalovat krmítko a starat se o ně. Nebo bychom mohli nechat v rohu zahrady ledabyle nakupenou hromadu listí a dříví, aby se do ní před zimou mohl nastěhovat ježek. Body zájmu V každé části zahrady jsme objevili pomyslnou dominantu, kterou chceme při tvorbě modelu budoucí zahrady zvýraznit. Na některé prvky jsme přitom museli domácí výslovně upozornit, protože to vypadalo, že trpí provozní slepotou. Tak například taková jablůňka, která tu stojí bez povšimnutí: Z jejích spadaných jablíček, která se jen tak válela v trávě, by se daly usušit třeba křížaly na zimu a těmi naťukanými bychom mohli „nakrmit“ nový kompostér, který tu s dětmi během října nainstaloval náš hlavní kompostář. Tady z toho kopečka je výborný výhled, takže by se odtud dali pozorovat ptáci. Támhle ta rovná osluněná plocha by se hodila k umístění záhonků. Co kdybychom si ji rovnou proměřili a vykolíkovali? Zábavné zhmotnění Všechno, co nás při společné procházce zaujalo, jsme si pečlivě zaznamenali, takže teď máme notes plný obrázků, dětských průpovídek, popěvků a her, které jsme si vyzkoušeli. Druhou část programu s oficiálním názvem Vytváření návrhu zahrady se zahradním architektem jsme pojali jako dílnu: Na základě získaných informací jsme se s dětmi pustili do vytváření 3D modelu budoucí zahrady. Chtěli jsme, aby všechno bylo „jako živé“. Pracovali jsme převážně s přírodninami a keramickou hlínou. Vznikly tak miniaturní záhony, „jenom jako“ kompost, skutečná zmenšenina vermikompostéru (včetně žížal), pozorovatelna ptáků a sada dalekohledů pro mladé ornitology, blátivá kuchyňka plná ozdobných dortíků upečených z hlíny, hejno legračních ježků, hmyzáci všech možných tvarů a velikostí, pítko a krmítko pro ptáky, ptáci (se skutečným peřím), keře (s bobulemi i bez)… Výsledkem je několik krabic plných skvělých fantaskních výtvorů. Jak se nakonec na velké kartónové mapě poskládají a jak se postupně na zahradě zhmotní, ukážou příští dny a týdny…

Inspirace, Rosteme na zahradě

Inspirace: Rosteme na zahradě!

Vyšlo v Bedrníku 10/2020 Zní to jako vzkaz, který v době covidové nechaly děti učiteli ve třídě (a zmizely ven, kde se dá dýchat). Ve skutečnosti jde o název projektu, jehož cílem je přesunout alespoň část výuky do zahrady, která na mnoha školách zatím leží ladem. Nový program vyrostl loni na půdorysu projektu Bioodpad není odpad, jehož prostřednictvím pražská neziskovka Ekodomov už pár let pomáhá se zaváděním kompostování do škol a školek. Kompostovací projekt prošel jarní fází akceleračního programu Climate Challenge pořádaného pražským Impact HUBem, a inovoval se tak, aby více reagoval na skutečné potřeby příjemců. Díky aplikaci metody Human Centred Design se totiž ukázalo, že třídění bioodpadu a jeho následné zpracování vnímají školy spíše jako okrajovou záležitost a za mnohem atraktivnější (a hlavně zábavnější) považují pěstování (byť ve vlastnoručně vyrobeném kompostu). Epidemiologická situace hodně nahrála také většímu zájmu o učení venku. Jako nejpraktičtější se přitom jevilo využít k realizaci projektu školní zahradu. Koordinátor Adam Šlégl vysvětluje: „Ke spolupráci jsme sice přizvali zahradní architekty, ale náš koncept není primárně založený na finančně náročných úpravách. Spíše na dobrých nápadech a na „objevování přírody“, která už na zahradě a v jejím bezprostředním okolí je, jen potřebuje oživit prostřednictvím zajímavých činností. Využíváme synergie zkušeností s přírodní pedagogikou (které se více než deset let věnují naši kolegové v lesní školce Šárynka) a s badatelským učením (na němž je založený náš outdoorový kroužek Malý průzkumník přírody).“ Jde se na to „Pokusnou“ školou pro inovovaný projekt se na podzim stala ScioŠkola z Prahy 6. Že šlo o oboustranně dobrou volbu, se během nestandardního průběhu projektu ukázalo hned několikrát. Celý proces realizace byl poznamenaný určitou hektičností, která plynula z podvědomé obavy, že projekt může (tak jak začal) kdykoli zase skončit. Možná právě proto se tým složený z designérky Jany Holoubkové Vařechové, koordinátora kompostovacích aktivit Ekodomova Adama Šlégla, průvodkyně Heleny Maternové a dětí pustil hned začátkem září do práce. Cílem bylo během pěti čtvrtečních dopolední společně navrhnout a posléze proměnit předzahrádku u vstupu do školy. Místo zdlouhavého vyprávění o tom, jak si při vytváření návrhu počíná zahradní designérka, se Jana jednoho rána objevila ve škole. Během prvního společného dopoledne děti pochopily, proč se v matematice učí měrné jednotky (přece aby věděly, kolik čtverečkových zahrádek se jim vejde na terasu), k čemu slouží znalost světových stran (aby při zahradničení tušily, odkud kam svítí slunce), proč se v botanice probírají světlomilné rostliny (aby dokázaly správně osadit slunný záhon). Zjistily, jak vypadá profesionální návrh, naučily se pracovat s metrem i kompasem. Rýsovaly, kreslily a malovaly. A hlavně během společného brainstormingu chrlily nápady, které se postupně během několika dalších čtvrtečních dopolední pomalu zhmotňovaly v předzahrádku před školou. Nastupuje kompostovací profesionál Druhý workshop vedl Adam, jehož profese je snad ještě zajímavější než Janina. Je totiž kompostovací profesionál a s dětmi šel opravdu do hloubky, protože k jeho tématům patří kromě kompostování také půda a život pod zemí. Na pomoc si vzal podomácku vyrobený kompostér, který tu v dílně osaměle přežil jarní karanténu i letní prázdniny a nutně potřeboval zresuscitovat. Při podrobnějším zkoumání obsahu se ukázalo, že v kompostu nepracují zdaleka jen žížaly, ale také další půdní rozkladači – mnohonožky, chvostoskoci, stinky a svinky… Po hodině pozorování si děti začaly zvířátka přátelsky pojmenovávat po svém. Nikdo už se neštítil, a nakonec došlo i na přepočítávání žížal. Následující týden vystřídaly netradiční zoologii jakési improvizované dílny. Bylo třeba posprejovat vymytý a nově založený vermikompostér, před školou založit záhon a obestavět ho lavičkami smontovanými z palet. Práce jak na katedrále! Ale dětem hořely uši a nářadí šlo z ruky do ruky. Skoro se to stihlo! Funguje to online i v reálu Poslední den projektu už mohly děti sledovat jen online. Předzahrádka zůstala sice ještě „rozvrtaná“, ale něco malého, skutečného se ten den přece jen povedlo. Když se děti připojily, viděly Janu s Helenou, které u vchodu „v přímém přenosu“ zasadily popínavku akébii. Ta tu bude děti vítat, až se po „prázdninách“ vrátí. Kromě všech těch činností, které si děti během projektu vyzkoušely a osahaly, zažily ještě něco mnohem důležitějšího. Viděly, jak dospělí dokážou i za nestandardních okolností spolupracovat. Jak řeší zdánlivě neřešitelné problémy (třeba kde přes noc sehnat chybějící palety), improvizují (sázejí i přes internet) a neztrácejí motivaci, protože se navzájem podporují a pomáhají si. Společnými silami nakonec vytvoří něco, co fakt funguje: I když je to „jenom“ záhon a pár paletových laviček před školou. V projektu zaměřeném na intenzivnější využívání školní zahrady k učení, bádání, kompostování a pěstování je ještě volná kapacita. Nechcete se přidat? Pište Adamovi Šléglovi na: adam.slegl@ekodomov.cz.

Přejít nahoru
Skip to content